Stavíme SnowPark
Úroveň snowparků a jednotlivých skoček je v naší zemi někdy fakt dost zoufalá. Strašně mě štve, když jedu někam 400 kilometrů na závody nebo si jen tak zajezdit a tam na mě vybafne nějaká obluda, která nemá s můstkem nic společného. A všichni okolo říkají, jak se jim letos povedl. Ale protože jedu takový kus cesty, holt to zkousnu a předstírám, že je vše OK. Co mě ale štve nejvíc je to, že špatné můstky bývají i na závodech Českého poháru, kde by měly být skočky naopak nejlepší. Nechápu, proč ještě třeba nebyla při AČS vytvořena nějaká „Technická skupina pro stavbu tratí“, kde by se sešlo pár schopných lidí a ty by pak přijeli třeba den před závodem a můstky by vyšejpovali? Myslím, že v penězích to nebude.
Taky netvrdím, že všechno, co tu píšu je 100 % pravda a je mi jasný, že spousta lidí se mnou v něčem nebude souhlasit. Vyjadřuji zde pouze svůj názor a zúročuji zde svoje desetileté zkušenosti. Rád bych taky uvítal ohlasy lidí se stejnými zkušenostmi. Víc názorů a víc zkušeností znamená širší a plnohodnotnější pohled na tuto problematiku. Ale teď už k věci.
Snem každé lokální partičky je mít ve svém středisku nalajnovaný snowpark se spoustou skoků, spinů, cornerů, railů a U rampou. Jenomže tohle všechno nelze dělat pořád z čistého fandovství v několika lidech a jen lopatama.
Základem je mít k dispozici rolbu. Provoz rolby je nesmírně drahá záležitost. Jedna hodina práce stojí od 1000 do 2500 Kč a za tu dobu lze udělat jeden větší můstek, je-li dostatek sněhu. Někdy se lze domluvit s rolbařem, že vám to jakoby načerno udělá za pár stovek, ale i tak to stojí ranec peněz a není jistota, že přijede vždy, když je potřeba. Někdo začne shánět sponzory a když se to podaří, je to v pořádku. To ale to není myslím ta správná cesta. První, kdo by do snowparku měl vrážet peníze, je provozovatel areálu. Nejlepší pro začátek je zkusit pozvat šéfa areálu do hospody, koupit dobrý pití a začít ho přesvědčovat o tom, že když bude v areálu postavený funkční snowpark a udělá se tomu trochu reklama, přijedou lidi a tím se zvýší tržby. Pokud k tomu přihodíte pár čísel o návratnosti investice, jen úplný idiot vás hned vyhodí. Hlavní je ale trochu pokory, slušnost, vytrvalost a vystupovat ne jako jedinec, ale jako skupina lidí s jasnými představami.
U nás jsme měli tu výhodu, že provozovatelem areálu je Tělovýchovná jednota Jáchymov, která má v současnosti šest různých sportovních oddílu. Tak jsme po dohodě založili oddíl snowboardu, který má nyní přes 30 členů. Jednota nám poskytuje rolbu a my za to na oplátku vystupujeme na závodech pod názvem TJ Jáchymov, což je vlastně obdoba sponzoringu a propagace. Neberte to jako formu skryté reklamy našeho střediska, ale jako návod jak na to. Vím, že takovéhle štěstí asi nebudete mít v každém středisku, zejména tam, kde bude soukromý provozovatel, ale každý pokus a následně každý malý úspěch pak za to stojí.
Snowpark ale nelze nikdy udělat čistě jen za pomoci rolby. Po ní přichází na řadu ruční práce. Aby park trošku vypadal, je potřeba po každém ježdění sehnat minimálně 5 lidí s lopatama a několik hodin pracovat. To se ale líbí hodně málo lidem a proto jsou parky v takovém stavu, v jakém jsou. V lidech je druhý největší problém snowparků. Jen pro informaci, za jednu sezónu u nás padne za obět 10 lopat.
Základem každého snowparku je minimálně jeden pořádný můstek. Při jeho plánování to chce trochu přemýšlet a nestavět ho bezhlavě, protože dobře vybrané místo vám ve finále může ušetřit spoustu práce a starostí. Optimální je najít v areálu přírodně tvarovaný zlom sjezdovky nebo jiný podobný útvar, třeba muldu. Dobré je taky najít místo, kde se tvoří velké závěje a kde se dlouho do jara drží sníh. Vyplatí se vám dobře si středisko během zimy prohlédnout a všímat si změn během sezony, stejně tak jako si sjezdovky prohlídnout v létě až sleze sníh, protože sněhová pokrývka dokáže tvar reliefu velmi změnit. Ve většině středisek se dá nějaké optimální místo najít, v opačném případě si budete muset takové místo vytvořit pomocí navezené a upravené hlíny. Ve skutečnosti ale nejspíš budete muset najít kompromis mezi vámi chtěným místem a místem, které vám na skočku laskavě uvolní provozovatel areálu.
Provozovatelé mají nepěkný zvyk umist’ovat snowpark na ta nejnemožnější místa čím víc bokem, tím lépe) a vy budete muset využít veškerý svůj diplomatický um a snažit se získat maximum. Rozhodně se vám nevyplatí hned se nasrat a bouchnout dveřma, když okamžitě nebude vše tak, jak jste si představovali. Začít můžete i s kvalitním málem a postupně, až provozovatel uvidí, že snowpark dobře funguje a středisku se vyplácí, snažit se ho rozšířit.
A ted’ už k vlastní stavbě můstku. Správně postavený a bezpečný můstek se skládá z těchto částí: nájezd, přechodový rádius, odrazový stůl, rovina mezi odrazem a dopadem a dopadový svah.
Nájezd by měl být dostatečně dlouhý, aby jste se na můstek bez problémů rozjeli i při měkkém sněhu nebo protivětru. Krátké rozjezdy z různých ramp z lešení, ze dřeva nebo z nahrnutého sněhu jsou na nic. Upravený rozjezd by měl být široký alespoň na dvě stopy rolby, aby si každý mohl udělat pár zpomalovacích nebo uklidňovacích zatáček.
Přechodový oblouk je nutno vytvořit před samotným odrazovým stolem. Poloměr tohoto oblouku by měl být dostatečně velký. Při zcela chybějícím nebo malém rádiusu působí na člověka určité větší přetížení, které zmenšuje soustředěnost na odraz. Chybou je i příliš velký rádius nebo dokonce rovina, kde jezdec začíná ztrácet rychlost.
Odrazový stůl je největší slabinou většiny můstků. Optimálně široký stůl je na šířku rolby, tj. 3 – 5 metrů v místě odrazu a půdorysně by se měl ve směru jízdy zužovat. To proto, že při jakékoliv točce by jste měli najíždět na můstek v určitém oblouku a to se pak široká pata stolu hodí. Opačné rozšíření jsem také už viděl a nedalo se na tom nic moc dělat. Stůl by měl mít opět určitý rádius. Malý rádius (o malém poloměru) vás bude příliš nakopávat. Rovina nebo opačný průhyb vás nutí hodně se odrážet a tím vzniká nebezpečí podklouznutí a následná držka. Optimální poloměr odhaduji na asi 10 – 15 metrů, což je věc samozřejmě nezměřitelná a tady nejvíce záleží na zkušenosti stavitele (shapera – šejpra). Po dokončení můstku budete muset provést pár pokusných skoků a v případě, že vás bude nějak divně házet nebo nakopávat, holt ho budete muset upravit. Málokdy se povede trefit můstek napoprvé a právě v dokončování spočívá pravé šejprovo mistrovství. Můstek vás zkrátka musí přirozeně hodit tak, aby jste při rovném skoku nepadali ani na záda, ani dopředu na hlavu.
Hrana můstku by musí být pěkně tuhá a rovná. Nesnáším můstky s hrbatou hranou. To je vlastně ten bonbónek na celém můstku a vizitka šejpra. Někdo dělá za hranou odrazu jakousi malou rovinku. Ta je dobrá k tomu, že se hrana hned nerozjezdí do hloubky, ale pokud není hrana výrazně označená, při horší viditelnosti to vede ke špatnému odhadu okamžiku odrazu. Hranu můstku stříkám sprejem. Nejlépe viditelná barva v mlze je reflexní červeno-růžová. Hodně ekologicky smýšlející lidi mě občas vyprudí, ale já jim říkám, že je to speciální rozpustná vodou ředitelná barva a tím je trošku obměkčím (dost těhle ekologů je pak vidět, jak vyhazujou papíry od tatranek v lese.mr.skalski). Osobně neznám nějakou definici jak má být odrazový stůl vysoký, ale samozřejmě nejvíc záleží na vzdálenosti mezi odrazem a dopadem. Základ, jak to dělám já, je minimálně 2 metry výšky na 8 metrů roviny.
Je-li sníh rozměklý, je dobré odrazový stůl posolit obyčejnou kuchyňskou solí aby sníh zmrznul. Možná si pár lidí začne ťukat na čelo co to tu plácám za nesmysly. Já tomu taky napoprvé nevěřil, ale je to tak. Nejsem žádný chemik, takže té reakci nerozumím, ale zkrátka posolený sníh zmrzne. Pozor ale na příliš velké množství soli. To se pak udělá ledovka, ze které se nadá pořádně odrazit. Opatrnost je důležitá i při prolévání můstku vodou. To už nedoporučuji vůbec.
Rovina mezi odrazem a dopadem (tzv. table) určuje celkový rozměr můstku. Její délka by měla být přímo úměrná vašemu jezdeckému umění. Pro skokany začátečníky je optimální 5 až 6 metrů, pro normální skákání je základ 8 až 9 metrů a pro hustější polety se dělá rovina 10 metrů a víc. Nepřeceňujte se a nesnažte se za každou cenu vypadat jak profíci z videa. K čemu je rovina 15 metrů, když na ní pak všichni skáčou jenom rovné vlajky bez grabu. Úplný nesmysl jsou můstky, kde místo roviny je díra a před dopadem zmrzlý protisvah. Tady už skončilo se snowboardem na trvalo pár lidí. Horizontálně při pohledu z boku by rovina měla být alespoň ve stejné výškové úrovni jako nejnižší část přechodového oblouku před odrazovým stolem. Je-li rovina níž, tak se dopadá z velké výšky a velký náraz samozřejmě způsobuje hodně lidem problémy s ustáváním skoku.
Naopak, je-li rovina ve správné výšce, celá váš polet se nejvíce přibližuje ideální křivce letu a dopad je měkčí a přirozenější. Sice se potom nelétá při stejné délce letu v takové výšce dobré pro fotografy a vlastní adrenalin, ale bezpečnost rapidně vzrůstá. Rovina by měla být udělaná tak, aby na ní mohla z boku najet rolba a sjet dopad. Na rovině by neměli být poházeny lopaty ani postávat lidi, protože při uklouznutí při odrazu končí hodně lidí právě tady.
Provedení dopadového svahu určuje, jak bezpečný je můstek a jak bude bolet skákání na něm. Sklon dopadu odhaduji tak na 30 – 35°. Při nedostatečném sklonu každý dopad bolí a trpí kolena. Při větším (prudším) sklonu se špatně na dopad trefuje a spousta lidí má tendenci dopad přelítnout, přistát na tailu a nebo jinak na dopadu vyvlát. Nejdůležitější je samozřejmě jeho délka. Minimální délka se rovná délce roviny mezi odrazem a dopadem. Kratší dopad znamená víc trefování se do dopadu, než pohodové skákání. Optimální bezpečná délka je asi 1,5 – 2,5 násobek délky roviny. Je-li dopad delší, ten kdo dopadne nahoru pak na celém zbylém dopadu brzdí a přidělává další díry. Ten kdo dopadá až dolů, padá z hrozné výšky a pokud nemá dopad jistý, na výjezdu většinou předvede drsný pád končící až dole na rovině. Dopad by se měl ve směru jízdy výrazně rozšiřovat. Šířka dopadu na horní hraně by měla být rovna minimálně polovině délky roviny (př.: table = 10m, šířka dopadu = min.5m). Čím širší dopad, tím větší prostor pro bočně ulítlé točky. Horní i boční hrany dopadu by měly být dostatečně zaobleny, aby při dopadu přímo na ně člověk nezlomil prkno nebo sebe. Při mlze stříkám sprejem i horní hranu dopadu. Je to dobré pro orientaci ve vzduchu. Při mlze nejsou špatné ani drobné konce větviček ze smrku zapíchané na dopadu (viz závody ve skoku na lyžích).
To je na téma stavby skoku zhruba všechno. Ted’ se pouze ve zkratkce zmíním o dalších věcech se kterými se ve snowparku můžete potkat.
Aby bylo ježdění ve snowparku ještě víc zábavnější, staví se všude pro zpestření spiny, cornery a quartery, což jsou obdoby můstků, akorát se na nich nelítá jenom rovně, ale odrazy nebo dopady jsou i z bočních stran. Pro jejich budování platí analogicky stejná pravidla jako pro stavbu přímého skoku. Pro základ levostranného corneru na Neklidu využíváme přirozený radius u mojí chaty, který má takřka ideální tvar a velikost. U těchto typů překážek záleží nejvíce na kreativitě, fantazii a hlavně zkušenostech šejpra snowparku. Velkou inspirací vám bude sledování snowboardových videí a časopisů. Perfektní quartery vyšejpovaný v návějích sněhu jsou k vidění třeba v Transworld Snowboardingu. Při stavbě quarterpipe je potřeba vědět, že rampička musí být vyšší než 3 metry. V menší rampě nedocílíte potřebný minimální poloměr oblouku 6 metrů a více a pak se v tom nedá pořádně jezdit.
U-rampa (halfpipe) je největší a nejpracnější lahůdkou každého snowparku. Zde platí stejná zásada jako u quarteru. Rampu se stěnami nižšími než 3 metry nemá cenu stavět. Pro základ rampy se již dnes většinou budují dva souběžné zemní valy, které ušetří spoustu práce i nedostatkového sněhu. Dělat rampu bez pipe dragonu je nesmírná otročina a nikomu to nedoporučuji. Jednou jsme to zkusili. Rolba nám nahrnula dva základní valy a pak to deset lidí dodělávalo celý den lopatama. Výsledek nic moc a při první oblevě a následném sněžení z toho moc nezbylo. Už nikdy se k tomu nevrátím, to radši postavím plnou sjezdovku skoků. Právě pro náročnou stavbu a následný šejping je u-ramp málo. Až do letošního roku fungovaly pouze tři rampy a na úrovni českýho rampovýho ježdění je to hodně znát. Kdo si chtěl slušně zajezdit, tak musel do ciziny a ne každý má tu možnost. A naučit se v rampě jezdit u nás bylo pro jejich stav skoro nemožný. Naštěstí se situace zlepšuje, loni vyrostla rampa v Peci a letos na Klínovci. Další rampa vznikla v německém Oberwiesenthalu (500 metrů od hranic, Češi vítáni) a další podle plánu vyroste na Božím Daru. Další rampy rostou na bratrských slovenských horách a tak se počet ramp v bezprostředním dosahu českých riderů naštěstí zvyšuje.
Dneska jsme si tedy řekli, co můžeme ve snowparku najít za skoky a jak je postavit a od posledně už umíme udělat nějaký ten slajd. Kouzlo každého parku spočívá právě v množství, velikosti a typu jednotlivých překážek, stejně jako v jejich vzájemném prokombinování. Někde staví skoky i raily do jedné řady za sebe, jinde mají v jedné řadě jenom skoky a slajdy extra ve zvláštní lajně, záleží na tvůrci parku.
Proto až budete stavět vlastní park, bude jeho výsledná podoba záležet jen na vás. A to je ta paráda, protože si můžete park postavit tak, aby odpovídal tomu, co máte nejraději. Nemá smysl stavět kopii parku, který jste někde viděli na fotce nebo v něm jezdili. Tím snowboardingu neprospějete. Nechte se ale inspirovat a postavte něco, kde se bude jezdit dobře vám i riderům odjinud. Dívejte se jak to dělají jinde, dodržujte určité obecně platné zásady (jako že jednotlivé překážky musí být od sebe dostatěčně daleko, abyste se stihli po dopadu srovnat, ale zase ne moc, abyste se nenudili), o snowparku přemýšlejte a když se vám něco nebude líbit, tak neváhejte a předělejte to. Prostě dobré věci vylepšujte a ze špatných dělejte ty dobré. Doufáme, že naše dva články vám v tom pomohou.
tím jsme řekli asi vše podstatné o stavbě snowparku a slajdů. k tomuto tématu se ale někdy zase vrátíme, i když už ne v této obecné formě. více se budeme věnovat návodům na stavbu jednotlivých překážek. já mám v hlavě připravený návod na náš wallride a malý slide box (snad to do příští zimy dám na papír) a doufám, že mates bude souhlasit s publikováním návodu na velký slide box a kloubovou lámačku.
Autor: Mr.Skalski